V 60. letech minulého století panovalo přesvědčení, že motory s krouživými písty, vynález německého konstruktéra Felixe Wankela, jsou vážným soupeřem klasických motorů s technicky nelogickým vratným pohybem pístu. Měly jednoduchou konstrukci a kompaktní rozměry, protože nepotřebovaly složitý klikový mechanismus pro převod posuvného pohybu na otáčivý. Mezi výhody dále patřilo téměř dokonalé vyvážení a z toho plynoucí tichý a kultivovaný chod. Nevýhodou pak byla větší spotřeba benzínu a oleje a především rychlé opotřebení těsnění vrcholů trojúhelníkových rotorů, což si u některých motorů vyžádalo generální opravu již po 50 tisících kilometrech.

Citroen, jako výrobce který vždy hledal inovační technická řešení, začal v roce 1964 spolupracovat s průkopníkem Wankelova motoru společností NSU. Za účelem vývoje a testování automobilu poháněného tímto motorem založili v Ženevě společný podnik pod názvem Comobil. Automobil měl být vyráběn Citroenem, motor dodáván NSU. Citroen byl přesvědčen, že díky tomuto motoru může opět hrát průkopnickou roli v automobilové světě – tak jak tomu bylo u typu Traction Avant s revolučním předním pohonem, nebo u hydropneumatického DS. V roce 1967 spolupráce mezi oběma výrobci vyústila v založení společnosti Comotor S.A. se sídlem v Lucembursku. Licenci na výrobu Wankelových motorů získal Comotor 11.5.1967 a o dva roky později v německém Altforweilerzakoupil pozemky pro výstavbu nové továrny. První dvourotorové motory Comotor typ 624 (odvozené od NSU) zde byly vyrobeny na závěr roku 1972. Sériová výroba pak zahájena v červnu 1973.

Pro účely testování Wankelova motoru se v roce 1969 vyrobilo prvních šest vozů Citroen M35. Čtyřmístné dvoudveřové kupé s hydropneumatickým odpružením mělo pod kapotou jednorotorový, vodou chlazený motor NSU o objemu 497,5 cm3. Motor měl výkon 49 k při 5500 ot/min a poskytoval automobilu max.rychlost 144km/h. Karosérie odvozena od modelu Ami8 byla vyráběna firmou S.A.Louis Heuliez. M35 byl koncepční vůz, který se oficiálně neprodával. Citroen plánoval prodat 500 vozů za částku mírně převyšující cenu DSpécial vybraným francouzským zákazníkům, kteří tak získají možnost řídit Citroen budoucnosti! Podmínkou prodeje je roční kilometrový náběh min. 30.000 km. Plány se staly úspěšné, protože obdržel na 5000 objednávek.Vozy byly udržovány specialisty z výzkumného oddělení, kam se hlásily veškeré problémy. Nakonec se vyrobilo pouze 267 kusů, kdy každý vůz byl na předních blatnících označen pořadovým číslem. Po zastavení projektu v roce 1971, Citroen nabídl zákazníkům možnost buď si vůz ponechat, nebo ho za finančně výhodných podmínek vrátit zpět. Všechny vozy vrácené zpět byly zničeny.

Prvním sériovým Citroenem s Wankelovým motorem byl očekáván model CX, jako nástupce legendární DS. Toto prvenství si ale připsal GS a Citroen se tak po NSU a Mazdě stal třetím a posledním výrobcem, který kdy uvedl Wankelův motor do sériové výroby pod kapotu automobilu. Světová premiéra GS Birotor se konala na autosalónu ve Frankfurtu n/M. v září roku 1973, do prodeje se dostal v březnu 1974. GS Birotor poháněl dvourotorový, vodou chlazený motor Comotor typ 624 s objemem každé komory 497,5 cm3. Motor o výkonu 107 k při 6500 ot/min byl spojený s třístupňovou polosamočinnou převodovkou a poskytoval automobilu max.rychlost 175km/h. Oproti běžnému GS se odlišoval hlavně rozšířenými blatníky, jinými kryty kol, luxusnějším interiérem s novou palubní deskou a speciálními odstíny metalických laků. Bohužel Birotor byl uveden na trh v nesprávnou dobu. Probíhající ropná krize si žádala automobily s nízkou spotřebou (průměr 12l/100km u Birotoru). Navíc byl téměř dvojnásobně dražší než základní model GS a jeho cena tak převyšovala i větší DSuper 5. Citroen také nedokázal vyřešit problémy s utěsněním vrcholů trojúhelníkových rotorů. Toto vše se podepsalo na předčasném ukončení výroby v březnu 1975, po pouhých 847 prodaných vozech. Aby se automobilka vyhnula problémům se servisem, nabídla všem majitelům zpětný odkup jejich vozů. Odkoupené Birotory pak byly spolu s již vyrobenými sešrotovány.

Wankelův motor se tak stal vzácným případem technologie, na níž nestačil ani Citroen. Pravděpodobně bylo v jeho silách vzkřísit jeho reputaci v Evropě, ale v roce1976 byl převzat Peugeotem, který tomuto motoru nepřál. Volkswagen jako vlastník NSU odstoupil ze spolupráce už v roce 1972. Nicméně práce na výzkumu Wankelových motorů pokračovaly v Comotoru až do roku 1980. Celkem bylo vyrobeno 1335 motorů Comotor typ 624. Téměř v identickém provedení jako v GS Birotor poháněny také holandské motocykly Van Veen OCR 1000, kterých bylo mezi léty 1976-1981 vyrobeno 38 ks. Naposledy se u Citroenu Wankelův motor objevil v prototypu CX Birotor z roku 1979.

Autor textu: F.T.
http://citroengs.netstranky.cz/

[nggallery id=28]