Na konci padesátých let 20. století nedostatek šedých válečných a poválečných let byl pryč a motorismus se stával volnočasovou aktivitou pro bohatnoucí střední třídu. Jak předpověděl André Citroën, automobil byl nyní etablován jako prostředek ke každodenní dopravě do práce, v podnikání i k víkendovým a prázdninovým vyjížďkám. Řídit chtěli všichni – muži i ženy. Ve snaze odpovědět na tyto nové požadavky a uspokojit sílící poptávku u žen – řidiček byl Citroën bezradný. Ačkoliv měl ve svých výlohách dvě nejprodávanější auta Francie, malou a levnou „kachnu“ 2CV a luxusní model DS/ID, chyběl mu model střední třídy, kterým by mohl konkurovat svým rivalům.

Například Renault nabízel na domácím trhu modely Dauphine a Floride, automobily záměrně stylizované pro ženy. Generální ředitel Pierre Bercot v roce 1955 definoval základní parametry nového auta: velký zavazadelník, dostatek prostoru pro všechny cestující, karoserie sedan a délka nepřesahující čtyři metry. Za tvary novinky byl zodpovědný designerský guru Citroënu Flaminio Bertoni, který stál i za proporcemi vozů Traction Avant, 2CV a DS 19. První tvary budoucího Ami 6 se objevily v roce 1957, projekt byl pojmenován M (middle class) a později AM. Díky postupnému, dramatickému omezování rozpočtu se projekt M musel co nejvíce přiblížit 2CV, jeho výrobní technologii i součástkové základně.

Nový Citroën Ami 6 (výraz Ami znamená ve francouzštině přítel) byl představen novinářům 24. dubna 1961 na vojenském letišti nedaleko Versailles. Ještě tentýž měsíc se objevil na trhu. Ve Francii byl Ami 6 často nazýván 3CV podle francouzské daňové třídy, kam objemem motoru patřil. Výstavní premiéru si sloganem „nejkomfortnější automobil střední třídy na světě" odbyl na pařížském autosalónu v září téhož roku. Stal se tak prvním modelem vyráběným v nové továrně v Rennes-La- Janais, osobně otevřené francouzským prezidentem generálem de Gaulle předcházející rok.

Stylově velmi excentrický automobil byl na první pohled rozeznatelný podle negativně skloněného zadního okna, které i za deště zůstávalo suché. Tím bylo zajištěno dostatek místa pro cestující na zadních sedadlech a jejich hlavy a přitom zbyl velký zavazadlový prostor. Automobil vynikal velkou prosklenou plochou, která umožňovala velmi dobrý výhled ven. Všechny části byly k sobě přišroubovány, výjimkou byla střecha. Ta byla vyrobena ze skelného laminátu a k jejímu připevnění sloužily nýty. Dominantním prvkem přední části vozu byla lavórovitě prohnutá kapota a speciálně navržené obdélníkové světlomety Cibié svítící do značné šíře, které byly překryté převisem přední kapoty. Ami 6 se tak stal prvním sériovým automobilem na světě s obdélníkovými světlomety, které se posléze rozšířily do celého světa.
Typickým rysem tehdejších Citroënů bylo zakrytí zadních kol a umístění rezervy v motorovém prostoru. Skla ve předních dveřích byla posuvná, později se toto řešení objevilo i u zadních dveří. Významným rysem nového vozu byla jeho nízká hmotnost – pouhých 620kg. Toho bylo dosaženo kombinací lehkých plechů karosérie, nelakované laminátové střechy a použitím hliníku pro nárazníky, mřížku chladiče a ozdobné lišty.
Neobvykle prostorný interiér sdílel řadu prvků s DS, jako například jednoramenný volant, deštníkovou řadící páku a kliky dveří. Sedačky byly snadno vyjímatelné a dobové reklamní materiály ukazují, že se daly použít i jako piknikové židličky. Výbavy byly dvě: základní Tourisme a luxusnější Confort. Kvůli malé efektivitě parkovací brzdy patřil do výbavy nového vozu i dřevěný kolík pro jeho zajištění v kopci, nebo při výměně kola!

Odvozený přímo z 2CV, Ami 6 sdílel jeho hlavní komponenty: podvozkovou plošinu, vzduchem chlazený dvouválcový boxer, čtyřstupňovou převodovkou s přenosem výkonu na přední kola, hřebenové řízení a zavěšení kol přední a zadní nápravy. Motor o objemu 602 cm 3 byl větší verzí jednotky 2CV, s karburátorem Solex měl výkon 22 koní (SAE) při 4 500 ot. /min. Vůz dosahoval maximální rychlosti 102 km/h, zrychlení z 0 na 80 km/h trvalo ovšem neskutečných 30,3 vteřiny. Při spotřebě 6 l/100 km se pětadvacetilitrová nádrž nejevila jako poddimenzovaná.
Dobový tisk chválil odvážný, snadno rozeznatelný styl, jízdní vlastnosti a rozměrný interiér s vynikajícím výhledem. Tak jako 2CV, Ami 6 vynikal před svými konkurenty vysokou úrovní komfortu a jízdní stability. Marketing byl zaměřen zejména na ženy, na které se automobilka obracela s reklamním sloganem „Pro vás, paní“. První příslušnicí něžného pohlaví, která se objevila za volantem Ami 6, byla Yvonne de Gaulle, tehdejší první dáma Francie.

Pro některé lidi nový automobil reprezentoval vztah značky Citroën k designu v jeho nejvíce ortodoxní a originální formě – syrový, nekompromisní výsledek inženýrské logiky a integrity. Pro druhé byl Ami 6 jednoduše nejošklivější auto historie. Ami 6 procházel během výroby průběžnými modernizacemi. Výkon dvouválce 602cm 3 byl postupně zvyšován na 26 koní v září 1963, 28 koní v září 1967 až na konečných 32 koní v květnu 1968. Poslední modely, které poznáme podle lichoběžníkových koncových světel, tak dokázaly uhánět přes 120 km/h. V červnu 1963 si Ami 6 odbyl premiéru na severoamerickém trhu. Kvůli tamějším předpisům měly vozy dva páry kruhových světel a pod nimi umístěné kruhové blinkry. Přední i zadní nárazník doplnily pochromované ochranné trubkové nástavce.
V srpnu 1964 debutovalo praktické pětidvéřové kombi Ami 6 Break. V říjnové Paříži je doprovodila pracovní verze Ami 6 Commerciale – bez zadních sedadel a zadních oken, které nahradily plné boční výplně vyrobené z termoplastu ABS. Break si rychle získal přízeň zákazníků. Eliminoval estetické námitky směřované k sedanu a nabídl velký zavazadlový prostor s délkou ložné plochy 1,45 m a užitečné zatížení 320kg. Jednalo se o jeden z prvních levných, malých kombíků na francouzském trhu nabízející spolehlivost, jednoduchost a všestrannost poskytovanou 2CV s bonusem velkého zavazadlového prostoru. Obliba kombíku se odrazila i v prodejech, kdy v modelovém roce 1967 se prodalo 135 046 kusů Ami 6 Break oproti pouhých 34 344 kusů sedanu.

Během sezóny 1966 postupně Ami 6 přecházel ze šestivoltové na dvanáctivoltovou elektrickou instalaci. V září 1967 přibyla do nabídky luxusnější verze Club ve verzi Break rozpoznatelná podle čtveřice kulatých předních světlometů. Od září 1968 byla verze Club dostupná i s karosérií sedan. Dvoudveřový van Ami 6 Service buď s pevnými, nebo posléze i s prosklenými boky ložného prostoru se objevil v nabídce od května 1968.

Ami 6 byl kromě Francie montován i v Belgii. Tyto vozy se skromnější výbavou byly určeny pro země Beneluxu. Španělská továrna Citroënu ve Vigu produkovala pouze model kombi od roku 1967 pod označením „Citroen Break 3cv (do 09/1967) a od 09/1967 pod označením Citroen Dynam. Ami 6 se taky montoval v Madagaskaru ve společnosti Sedica.

Na jaře 1969 byl Ami 6 nahrazen Ami 8, představeným na březnovém autosalónu v Ženevě téhož roku. Výroba Ami 6 Break skončila v září 1969, v prodeji zůstal do poloviny roku 1971. Ačkoliv zřídka vídaný mimo Francii, Ami 6 byl předurčen stát se dalším hitem pro Citroën a podobně jako 2CV zůstal ve výrobě déle, než bylo původně plánováno. V roce 1965 jeho denní produkce překročila produkci 2CV, a celkově si mezi roky 1961-1971 našlo zákazníky 1 039 384 kusů Ami 6 všech typů. Na vrcholu jeho popularity v roce 1966 se s ročním prodejem 180 085 kusů stal nejprodávanějším autem na francouzském trhu.

Autor textu: F.T.
http://citroengs.netstranky.cz/